
Ivan Novotny
Tohle téma je vlastně docela fascinující. Lidi tady řešej starý gauče, ale nikdo nepíše o tom, co se děje s tou spoustou nábytku, kterej se vyrábí a prodává každý rok. Je to jak nekonečnej koloběh, kde je likvidace jen další šroub v systému.
Mně přijde, že ty upcyklační a ekologický tipy jsou sice fajn, ale základní problém je v tom, že lidi pořád berou nábytek jako spotřební věc, což není úplně správný.
Spíš by se měly měnit návyky už při koupi, aby byl nábytek kvalitní a dlouhodobý, a i ta likvidace by pak nebyla takovou běžnou rutinou.
Takže v podstatě řešíme důsledky, a ne příčiny. Něco jako když si pořád stěžuješ na smog a zapomínáš, že jsi to třeba ty, kdo jezdí autem bez rozmyslu.
Jak myslíte, že bychom mohli posunout diskuzi dál?
Představ si tuhle scénu: nový gauč dorazil konečně po třech měsících čekání, krásně voní čerstvostí, rozbalený zabírá v obýváku místo, kde stával ten starý, promačkaný a trochu chlupatý (kočka Mína si ho oblíbila až moc). Ale co teď s tím vysloužilým kouskem? Tahle otázka není vůbec banální. Statistiky totiž ukazují, že každý měsíc zmizí z českých domácností tisíce kusů starého nábytku a starý gauč je mezi nimi favoritem. Není divu – na pohled zanedbaný a těžký kus nenajde nový domov snadno. Naštěstí situace není ztracená. Je hromada nápadů, jak se starého gauče zbavit chytře, s respektem k přírodě i peněžence.
Možnosti likvidace: Co udělat, když už gauč definitivně dosloužil
Pokud už je gauč opravdu na cestě na odpočinek, máš několik cest, kam s ním. V České republice nejsou pravidla pro likvidaci nábytku úplně stejná napříč městy, takže se vždycky vyplatí začít rychlou prohlídkou stránek města nebo svozové firmy. Řada obcí nabízí dvakrát až čtyřikrát ročně svoz velkoobjemového odpadu přímo od domu. Znamená to, že stačí odsunout gauč na krajnici a ráno je pryč. Ve větším městě možná budeš muset objednat specializovanou službu nebo vyrazit přímo do sběrného dvora.
Většina sběrných dvorů přijímá nábytek zdarma, některé ale chtějí doklad o trvalém pobytu. Menší obce mívají dvory otevřené jen pár hodin týdně, což je potřeba zohlednit. V Praze se podle městského webu odevzdá ročně více než 6000 tun vyřazeného nábytku. Jen si představ tu haldu gaučů! Pro srovnání, podle městské firmy SAKO v Brně se v roce 2023 vybralo kolem 320 tun velkoobjemového odpadu za měsíc. Někde na konci té hromady leží i „tvůj“ gauč…
S polstrováním je to podobné – pokud není zničené, může jít do sběru zvlášť, ale většina dvorů vezme celý kus včetně potahu a výplní. Některá města už testují metody, jak z gaučů recyklovat dřevo a kovy, ale pěna a textilie často končí ve spalovnách. Pokud nechceš, aby gauč rozpadl skládku, ještě koukni na další tipy.
Darování a prodej: Když má gauč ještě co nabídnout
I když si myslíš, že starý gauč už nikdo nechce, může překvapit, kdo všechno ho ocení. Třeba studenti na intru, mládežníci do prvního bytu nebo chalupáři, kteří si rádi sednou i na něco „vysloužilého“. Internet je v tomhle nepřekonatelný pomocník. Stránky jako Sbazar, Bazoš, Letgo nebo Marketplace na Facebooku denně přinášejí nabídky, kde se starý gauč mění majitele během pár hodin.
Dobře fungují i lokální facebookové skupiny zaměřené na darování věcí – často pod heslem "za odvoz". Recyklace skrz další ruce je nejšetrnější. Podle průzkumu společnosti Instant Research z roku 2023 by téměř 28 % Čechů využilo starší nábytek, kdyby byl za odvoz. Stačí pár povedených fotek a stručný popis (rozměry, stav, případné nedostatky upřímně). Osobně radím trochu humoru – „pohovka s patinou a pamětí starých časů, hrdě unesla zápas kočky i dítěte.“
Charitativní obchody typu Sue Ryder, Naděje nebo další komunitní centra také občas převezmou zachovalý nábytek. Některé mají vlastní svoz – třeba v Praze nebo Brně. Vždycky se ale vyplatí zavolat předem a zjistit, jestli konkrétní typ nábytku přijmou. Trend darování roste, protože lidi čím dál víc vnímají, že nový nábytek se vyrábí náročně a starý by měl sloužit co nejdéle. Kočka Mína by nejspíš ocenila, kdyby někdo do nového domova poslal do polštářů taky její chlupy – ale to už by asi byl trochu extrémní bonus.

Upcyklace a druhý život: Starý gauč jako výzva pro kreativce
Nebo máš v sobě trochu kutilského ducha? Pak je starý gauč studna možností, jak ho rozebrat a najít mu nový smysl. Tady se fantazii vůbec meze nekladou. Pokud je konstrukce dřevěná, z některých částí vzniknou police, botníky nebo stylové stolky. Někdo umí ze starých opěrek vyrobit pelíšek pro psa, nebo stylovou zahradní lavičku. Pěnové polstrování lze použít do sedacích vaků, nebo ho dát dětem na lezení do pokoje.
Jestli je gauč ještě relativně pohodlný a stabilní, zkus ho přesunout třeba na chalupu, do dětského koutku, na balkon nebo do altánu. Originální potah (klidně i ručně šitý ze starých dek) dodá unavenému kusu nábytku nový vzhled. Někdo promění gauč na venkovní houpačku, kdo má víc prostoru, použije díly na zateplení boudy pro psa nebo kočku. Znalci si všimnou, že právě v domácím prostředí často vznikají ty nejzábavnější kousky nábytku z věcí, které už měly dávno skončit ve sběru.
Citace, která mě nadchla, pochází z rozhovoru s designérkou Annou Marešovou:
"Nábytek má hodnotu, dokud si ji někdo umí představit. Starý gauč pro někoho znamená přítěž, ale pro jiného je začátkem nového nápadu na vylepšení domova."
Na internetu najdeš stovky DIY návodů, jak přečalounit, natřít nebo přetvořit starý gauč. Pokud se do toho pustíš, rozhodně potřebuješ pár základních nástrojů: pevné nůžky na látku, kleště na vytažení sponek a spon, základní šroubovák a trochu trpělivosti. Za pár hodin je z otrhaného gauče nový kousek do bytu.
Co nedělat: Nejčastější chyby a proč gauč nepatří do lesa
Jasně, možnosti jsou široké, ale je tu pořád dost lidí, kteří to berou po svém a starý gauč končí na kraji pole, v lese, nebo opuštěně u paneláku. Ročně policie nebo obce řeší stovky případů černých skládek, přičemž nelegální odložení velkoobjemového odpadu se může vyšplhat až na pokutu 50 000 Kč podle zákona o odpadech č. 541/2020 Sb. A to je jen ekonomická stránka věci.
Do lesa gauč nepatří hlavně proto, že se jeho největší části – molitan, textil, dřevo s lepidly – rozkládají extrémně dlouho a představují i riziko pro zvířata. Molitan nasákne vodou, chytne plíseň, látky v dřevotřísce uvolňují formaldehyd nebo další chemikálie. Pokud ti chybí motivace, může tě naladit, že likvidace černých skládek ročně stojí obce miliony, které pak schází jinde – třeba na nové lavičky nebo výsadbu v parcích.
Nenoste gauč ani do běžných kontejnerů na směsný odpad. Ty na něj nejsou stavěné a svozové firmy často odmítají popelnice vyvézt, pokud z nich trčí půlmetrové opěrky. Mimochodem: v roce 2024 skončilo podle MŽP v běžných kontejnerech kolem 15 % starého nábytku, což je pořád zbytečná zátěž pro spalovny a skládky. Vyhnout se tomu není složité – stačí vygooglovat nejbližší sběrný dvůr nebo se domluvit se sousedy na společném odvozu.

Statistiky a zajímavosti: Kolik gaučů Češi ročně vyhodí?
Možná si říkáš, jak velký problém staré gauče vůbec jsou. Podle údajů Statistického úřadu bylo v ČR v roce 2024 vyřazeno přibližně 2,4 milionu kusů nábytku, z toho až třetina připadá na sedačky a gauče. To je v průměru přes 600 000 gaučů a pohovek za jeden rok – tedy skoro jeden gauč každou minutu pracovní doby.
Kam se obvykle podějí? Podle čísel MŽP se přibližně 55 % nábytku recykluje nebo znovu použije díky darování, sběrným dvorům a charitám. Dalších 30 % končí v energetickém využití (spalovnách), zbytek ještě pořád nelegálně nebo na skládkách.
Následující tabulka ukazuje orientační poměr způsobů likvidace starého nábytku v roce 2024 podle údajů Ministerstva životního prostředí:
Způsob likvidace | Podíl (%) |
---|---|
Recyklace/darování | 55 |
Energetické využití (spalovna) | 30 |
Skládka/nelegální odklad | 15 |
Silný trend v posledních letech je rozvoj specializovaných recyklačních služeb. Některé firmy rozebírají gauče na jednotlivé materiály, aby minimalizovaly odpad. V Brně například běží pilotní projekt, kde z rozebraných dřevěných rámů dělají komunitní kompostéry a z pěny izolační výplně. Podobné akce se rozjíždějí i v dalších městech. Kočka Mína by nejspíš byla nadšená z toho, kde všude pak její pelíšek skončí.
Pohled na starý gauč už asi nikdy nebude stejný. Každý kousek může mít ještě hodnotu – jako materiál, retro design do studentského bytu, pelíšek pro mazlíčka, nebo začátek kreativního projektu. Jasné je jedno: když se gauče zbavíš správně, ušetříš si problémy a občas i někomu uděláš radost. Internet a sběrné dvory jsou naštěstí blíž než les za městem nebo temný kout sklepa. Takže až tě ta otázka zase napadne: „Co se starým gaučem?“ – teď už víš, že možností je až překvapivě hodně.
Fakt super téma, co řeší spousta lidí. Já osobně si myslím, že recyklace starýho gauče není tak jednoduchá věc, jak se zdá. Ne každý materiál jde snadno rozebrat nebo znovu využít.
Už jsem párkrát přemýšlel, jestli gauč nevyužít kreativně – třeba jako základ něčeho úplně jiného, jako třeba palety na sezení v zahradě. Co vy na to? V článku by mohli přidat víc praktických DIY tipů, jak gauč upcyklovat.
Jinak moc dobrý je to, že zmínili sběrná místa. Jsou v každým městě, ale ne každý je o nich informovaný. Bylo by super, kdyby se lidé víc zapojili do ekologický likvidace nábytku.
Jinak je to smutný, kolik gaučů končí prostě na skládce. Měli bychom myslet víc udržitelnost a možný znovuvyužití než jen odhodit a zapomenout.
Jaký máte vy zkušenosti? Recyklace nebo darování? 🍀
Tenhle článek je sice fajn, ale mám pocit, že většina lidí stejně skončí s gaučem na nějaký skládce, protože přílišná ekologie je pro ně španělská vesnice. Ty rady jsou základ, nic moc převratnýho.
Je pravda, že když odsud nevyklidíš gauč hned, nepohnou se s ním nikde, ale většina lidí ani neřeší správnou likvidaci, prostě ho hodí do popelnice nebo někde nahoď skejt.
Když se podívám kolem sebe, málokdo si fakt přečte, jak správně naložit se starým nábytkem, takže ty "tipy" jsou spíš takový ukázkový fráze pro dobrý pocit.
Nepotřebujeme další moralizující články, potřebujeme, aby lidé více chodili na sběrný dvory. Ale to je otázka výchovy i zákonů.
Ty vole, když sem četl, že lidi řeší starý gauč každej měsíc, připadá mi to jako nějaká městská tragédie! 😱 Co je na tom tak hroznýho? Jasně, nechceš stůj co stůj mít bordel doma, ale z kterejch důvodů to vlastně řeší skoro každej?
Já si říkám, že je to spíš psychologickej tlak. Nový gauč je symbol změny, novoty, pokroku, a starej gauč pak symbolizuje to, co chceme nechat za sebou a odbourat. Proto ten chaos kolem něj.
K romantismu likvidace gauče ještě pomáhá, když vidíš, že jinde skončí jako odpad, tak to bolí. Ale dost lidí si i za nový kus připlatí, aby mohli vyhodit ten starej.
Je to jako sociální fenomén, kde se proplétá ekologická odpovědnost a potřeba mít něco cool. Jako drama na gaučích! 😂
Musím říct, že mě občas sere, jak lidi podlehnou té ekologický propagandě ohledně nábytku. Chápu, že je fajn něco recyklovat, ale někdy mi přijde, že to je jen další způsob, jak nás nabudit do pocitu vina.
Pravda je, že u starého gauče často chybí kvalitní systém sběru a zpracování, takže i když někdo selektuje, nakonec skončí většina stejně ve spalovně nebo na skládce.
Taky mě štve, jak lidi hrozně moc tlačí na to, že musí nutně darovat nebo upcyklovat, i když to může být nepořádek a spousta starostí navíc.
Upřímně, někdy je ideální ten gauč prostě odstranit z domácnosti co nejrychleji a neřešit to víc než je nutný. Kdo má na to čas? Já ne.
Fakt palec nahoru za článek, co se zabývá tímhle problémem z více úhlů. Je super, že upozorňují nejen na likvidaci, ale i na možnosti darování nebo upcyklace, protože často zapomínáme, jak moc věcí můžeme dát nový život.
Mám zkušenost s tím, že když si s někým domluvíš darování gauče, člověk dost často ocení, že někdo ušetří zbytečné nakupování levného nábytku a udělá radost.
Kromě toho sběrný dvůr je hodně důležitý, lepší je si to najít na internetu a nevyhazovat gauč do kontejneru nebo někde v přírodě. Ekologie začíná u každého z nás.
Je potřeba být trpělivý a vzdělávat okolí, to chce čas. Souhlasím, že víc praktických tipů by pomohlo všem, co s likvidací zápasí. Kdo ví, co dál 🤔
Je zajímavé, jak se v článku dočítáme o společenském fenoménu likvidace starého nábytku. Už od filozofického hlediska je to vlastně cyklus věcí, které nás obklopují, a na které se váží naše vzpomínky a vztahy.
Když gauč vyhodíme, není to jen odpad, ale i symbolickou ztrátou určité životní etapy. Proto je zajímavé, že je v článcích snaha o znovuvyužití, a to nejen z praktického hlediska, ale i jako způsob ekologické odpovědnosti.
Ekologie je ale nejen o odpadovém hospodářství, ale také o naší vnitřní kultuře a vztahu k materiálu. V tomto smyslu se mi líbí, že článek poukazuje na to, že i tak "obyčejná" věc jako gauč může mít druhý život.
Snad čím víc těchto textů, tím víc si uvědomíme hlubší význam toho, jak nakládáme s věcmi okolo nás.
Všichni tady kecáte o likvidaci gauče, a přitom nevidíte, kdo z toho profituje. Korporáty, recyklátoři, a všichni ti ekologičtí guru, co z toho dělaj byznys. Prý ekologická likvidace? Spíš byznysový schéma, jak vyždímat z lidí prachy na sběrné dvory a služby, které nejsou ani stoprocentně efektivní.
Navíc tahle ekologická masáž je dost naivní. Člověk je jen součástí systému, který je designed to fail. Nakonec stejně většina nábytku končí tam, kde by neměla, a my si můžeme vyhodit ručník, protože vládnou silnější zájmy.
Takže než začnete nadšeně likvidovat svůj starý gauč, zamyslete se, komu to fakt prospívá a jestli není lepší prostě trochu zpomalit a nehrnout se do toho ekologickýho průmyslu bez rozmyslu.
Moc ráda vidím, že někdo píše o tom, že likvidace starého gauče může být i příležitostí pro něco tvořivýho a ekologickýho! ❤️ Často se totiž upcyklace považuje za složitou, ale ve skutečnosti to může být fakt sranda.
Co třeba vzít starý materiály a proměnit je v polštáře, nebo doplňky do bytu? Když do toho dáš trochu fantazie, vzniknou věci, co nikdo nemá a navíc šetří planetu.
Věřím, že správnej přístup je půlka úspěchu. Proto je fajn, když jsou k dispozici konkrétní tipy a návody, které lidi motivují vyzkoušet něco nového.
Prostě pojďme tvořit a méně vyhazovat! 🌱✨
Já když jsem měnil gauč, tak jsem ho nechal na bazaru přes internet. Ukázalo se, že ještě někomu poslouží, a navíc jsem dostal pár drobných. Takže vlastně úplně bez starostí a bez zbytečnýho odpadu.
Taky si myslím, že lidi by měli víc používat tyhle platformy, tohle je jasná win-win situace.
Co se recyklace týče, mám obavy, že u nás to stále není moc dobře organizováno, a většina lidí fakt nemá přehled, kam je vhodné starý gauč odvézt. Často jedou za tou nejjednodušší cestou.
Proto bych rád viděl větší osvětové kampaně nebo lepší informace přímo v místech prodeje, aby si lidi uvědomili, co s tím mají dělat.
Každopádně díky za shrnutí možností, co se starým gaučem.
Tohle téma je vlastně docela fascinující. Lidi tady řešej starý gauče, ale nikdo nepíše o tom, co se děje s tou spoustou nábytku, kterej se vyrábí a prodává každý rok. Je to jak nekonečnej koloběh, kde je likvidace jen další šroub v systému.
Mně přijde, že ty upcyklační a ekologický tipy jsou sice fajn, ale základní problém je v tom, že lidi pořád berou nábytek jako spotřební věc, což není úplně správný.
Spíš by se měly měnit návyky už při koupi, aby byl nábytek kvalitní a dlouhodobý, a i ta likvidace by pak nebyla takovou běžnou rutinou.
Takže v podstatě řešíme důsledky, a ne příčiny. Něco jako když si pořád stěžuješ na smog a zapomínáš, že jsi to třeba ty, kdo jezdí autem bez rozmyslu.
Jak myslíte, že bychom mohli posunout diskuzi dál?